Autorita pro návrh AI

Stojíme na prahu zásadního zlomu ve vývoji softwaru. Diskuse se často točí kolem otázky, která zda nejlepší kód píše AI (Claude, nebo ChatGPT), nebo kde kde má tato AI fungovat (v IDE, nebo v CLI). To však není správná otázka.

Pokud přijmeme AI jako „Vibe Coders“ – kdy určujeme záměr a AI se postará o jeho provedení –, vytvoříme obrovské množství nového softwaru. Roj AI agentů dokáže za jednu minutu vygenerovat více kódu, než stihne seniorní vývojář za týden zkontrolovat. Člověk se stal úzkým hrdlem.

Řešením není více lidé. Řešením je autorita pro návrh AI.

Od řemeslníka k řediteli továrny

Tradičně je „autorita pro návrh“ skupina architektů, která se jednou týdně nebo měsíčně schází, aby návrh schválila, nebo zamítla. Ve světě rychlého vývoje s využitím AI je tento model beznadějně zastaralý. Je příliš pomalý a reaktivní.

Pokud přejdeme na „jednorázový kód“ – software, který donekonečna nerefactorujeme, ale při změně požadavků zahodíme a znovu vygenerujeme –, naše role se zásadně promění. Už nejsme zedníci, kteří kladou kámen za kamenem. Jsme architekti továrny, která tiskne zdi.

Ale kdo kontroluje, zda tyto zdi stojí rovně?

„Gauntlet“: Automatizovaná zkouška ohněm

AI Design Authority není osoba, ale procesní řetězec. „Gauntlet“, kterým musí každý řádek vygenerovaného kódu projít, aby se dostal do produkce. Tento proces nenahrazuje lidskou kontrolu kódu něčím ničím, ale něčím lepším.

Funguje ve třech vrstvách:

1. Výkonná moc (generování)
Nežádáme jedno AI o řešení, žádáme o něj tři. Necháme Gemini 3, GPT-5 a open-source model (například Llamu) pracovat souběžně na stejném problému. Tím se předchází jednostrannému pohledu a narušuje se „lenost“, kterou LLM někdy trpí. Tento přístup je také vědecky prozkoumán a ukazuje, že lze předcházet halucinacím AI a vytvářet velmi dlouhé řetězce bez chyb

2. Přísný filtr (zákon)
Zde není prostor pro diskusi. Kód se musí zkompilovat. Lintery nesmějí hlásit chyby. A co je klíčové: Testy černé skříňky musí projít. Netestujeme, zda funkce interně funguje (to může AI zmanipulovat), ale zda systém navenek dělá to, co má. Test selže? Okamžitě do koše.

3. Měkký filtr (porota AI)
To je skutečná inovace. Zbývající řešení jsou předložena specializované „hlasovací AI“. Tento agent nepíše kód, ale čte kód. Je vyškolen na našich architektonických principech, bezpečnostních požadavcích (OWASP, ISO) a pravidlech compliance (EU AI Act).
Rozhodne: „Řešení A je rychlejší, ale řešení B je bezpečnější a lépe odpovídá naší mikroslužbové architektuře.“

Vítěz jde do produkce.

Dělba moci v softwaru

Tento model vynucuje dělbu moci, která v mnoha týmech chybí.

• Zákonodárná moc (architekt): Architekt píše „ústavu“. Prompty, architektonické dokumenty (project-description.md, rules.md, skills.md en principles.md), pevně stanovené požadavky. Architekt určuje co co vytváříme, kdo to vytváří, jak a proč.
• Výkonná moc (kódovací agenti): Provádějí je. Rychle, levně a pod dohledem lidských vývojářů.
• Soudní moc (orgán pro dohled nad návrhem): Nezávislá vrstva umělé inteligence, která kontroluje soulad se zákonem.

Závěr: Nová role architekta

Osvobozuje nás od tyranie syntaktických chyb a umožňuje nám soustředit se na to, v čem jsme dobří: systémové myšlení. Hledání pravdy. Struktura a rozhodování.

Otázkou není, zda AI dokáže psát náš kód. Tato otázka je již uzavřená. Kód se z velké části stane spotřebním produktem.
Otázka zní: Troufnete si vzdát se kontroly nad kódem a tím znovu získat kontrolu nad kvalitou ?

dejte mi vědět